Potkám kamaráda, a zeptá se mě „tak co jak se máš?“ a řekne to takým zpusobem, že čeká, že začnu nadávat. A já „já jen kvetu“.

Proč pohádka o čertech? Je to Vaše oblíbená postava?

Ano je, od dětství. Když jsem byl ješte malé dítě tak jsem se jich bál, když došel s Mikulášem, byl jsem posraný hrůzou. Ale pak jsem si je oblíbil a byli mi sympatičtí a to do dneška. Hodně lidí mi říká, že jsem také takový čert, že by jsem je mel hrát ve svých pohádkách.

A nikdy Vás to nelákalo, zahrát si čerta?

To by mňe nebavilo, ale vůbec hrát by mně nebavilo. Musel jsem v jednom ze svých filmů zaskočit jednoho vožralýho herce, který přišel ráno a byl úplně pod obraz. To bylo ve filmu „Doktor od jezera hrochů“. Ani ty tři věty co měl povědět nemohl, protože byl k nepoužití. Nikdo neměl čas. Volal jsem asi čtyřem mým kamarádům a nikdo nemohl. A pak mi říká asistent, hoď si ty bílý hadry na sebe a zahraj si to sám. Já ve svém filmu, já to tak nemám rád. Nuž nebylo na vybranou tak jsem si tam zahral toho plastického doktora, který kouká jestli nastaví baterii do prdele, anebo ji uřízne druhou půlku.

Natáčalo jse v jižních Čechách, protože odtud pocházíte?

Ano. Já jsem tam doma. Všechno mám prochodzený. A všechny tyto věci tam znám. Například ten statek, který tady vidíte (obrazovky na stenách s trailerom) je jen 3km od mé domoviny.

Takže jižní Čechy jsou pro Vás nejpohádkovejší.

Ano, já jsem tam doma, takže to je jasný.

Vo veľa rozprávkach máte čertov, myslíte si, že aj ľudia sú k nim tak naklonení, páčia sa aj im?

Oni jsou naladěni na Troškovy čerty. Troškovi čerti nejsou zlí apriori. Jsou to v podstatě takové dobračiska, kteří sice ovládají nějaké kouzla a můžou škodit lidem, ale když vidí, že ten človek je neškodný, tak mu taky neškodí. To peklo je spravedlivé, do něho přijdou lidé, kteří se chovají hnusně. Když se chováte hodně, správňe a jste člověk, který žije podle zásad slušného chování no tak peklo na vás nemá moc žádnou. Můžou vás zkoušet, ale když vydržíte můžou vás ocenit.

Vaše pohádky jsou vždy vtipné, plné důvtipu, je to nějaká Vaše vizitka, poznávací znamení, které ve vašich pohádkách používáte?

Já jsem veselý člověk od přirození. To sami vidíte. Takže ja mám rád veselé lidi, mám rád humor, smích, světlo a léto atd… Já nemám rád škarohlídy, nihilisty, pesimisty. Já vám třeba řeknu: Potkám kamaráda, a zeptá se mě „tak co jak se máš?“ a řekne to takým zpusobem, že čeká, že začnu nadávat. A já „já jen kvetu“.

Používáté ve svých filmech vela počitačových efektů?

Moc ne. Jako dneska je to velkej posun, kterej Vám usnadní práci. Před 31. roky jsme dělaly „O princezně Jasněnce a létajícím ševci“ a tehdá počítače vůbec neexistovaly. Všechno se dělalo na koleně. Strašně dlouho všechno trvalo. Dneska díky tomu počítači můžete ten trik udělat, ale tu jsou ty triky jak z klasických pohádek. Žádné lasery nebo všelijaké ty zbytečné proměny. Oni se prostě promnění, ty čerti takovou tou prolínačkou a v podstate všť a je to. Všechno to skákáni do kotle,… To byla taková stará česká dobrá klasická triková tvorba.

Natáčíte vtipné, veselé filmy, netahlo vás někdy natočit něco z jiného žánru?Nemusí to byt zrovna pesimistické, ale třeba akční, anebo dobrodružný film?

Měl jsem. Mám připravený dvě krásný věci. Přeložil jsem si z francouzštiny divadelní hru „Jih“, co je kniha, takový psychologický román. Film by byl laděný a točený těsně před vypuknutím války jihu proti severu. Krásné psychologické drama dvou mladých lidí, nádherný kostýmy, bylo by to opravdu krásný. A pak mám ješte od Alberta Camuse divadelní hru „Nedorozumnění“, která je nádherná, temná, úžasná. Ale lidi jsou zvyknutí, že Troška rovná se pohoda, legrace a to už si nemůžu dovolit.

Študovali ste na strednej škole v Dijone, čo Vás k tomu doviedlo?

Já jsem tam šel z gymnázia, kde byla přírodovědní větev a humanitní. Ja matika, fyzika a chemie nic, takže jsem chodil na tu humnitní a našim cizím jazykem byla francouzština. Tu jsem miloval a věnoval jsem se jí. Ředitel mě poslal na konkurz, na střední školu do Francie. Ten jsem udělal a byl jsem tam. Byla to střední škola rozdělena tak, že když měl nekdo rád matiku nebo biologii, tak tam byl přižazen. Já jsem mněl umění. To znamená, že to byla hudba, dějiny hudby, filozofie, psychologie a to mně bavilo strašne moc. Takže jsem si to tam více méňě užíval.

Jak se Vám spolupracovalo na scenáři s Marekem Kališem?

Dobře. My se už známe 25 roků, on mi dělá asistenta a protože je o generaci mladší, to jest o 20 let mladší, já mu dám přečíst co napíšu a on to už vidí těma modernějšíma, mladšíma očima, než já. Opravdu těsňe spolupracujeme, on mi dělá i dramaturga, spoluscenáristu a spolurežiséra.

A so zvieratkami vo filme nebol problém?

S těmi jsou největší problémy. Zvířatka, děti a sníh, to jsou tři nepřátelé filmaře.

Jak hodnotíte „Čertoviny“ Vy?

Já mám radost ze všech mých pohádek. Je na divácích aby řekly co se jim líbí. Když jsme se ptaly diváků co by se jim líbilo, hovořili, že by rádi viděli něco také jemňounké, poetické jako byla „Princezna ze mlejna“. Tak jsme udělaly ten styl jako u princezny takové pohladěníčko.

Vaši redaktori Kubo a Simona 🙂

Trailer:

Autor: Kubo a Simona

74 total views, 0 views today

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *